Další deska, která vyráží ze zákopů, ve kterých odpočívá domácí gotický kult zvaný XIII.STOLETÍ. Bohužel se mi stále nezdá, že by BRATRSTVO LUNY z těchto pozic vyráželo směrem kupředu, spíše se stále vrací a obrací k materiálu již mnoho let vytvořenému. Celý hudební zápis na druhém studiovém počinu kapely budí dojem, že někdo obtahuje kontury již hotového obrazu. Co tedy od novinky BRATRSTVA LUNY očekávat? To samé jako od XIII.STOLETÍ v jeho nejsilnějších letech, jen v mnohem naředěnější formě. Jednoduché strojové bicí, které se většinou pouze omezují na určování rytmu, k rozsáhlejším samostatným akcím se pouštějí jen velmi zřídka. Prim hrají všudypřítomné klávesové plochy a melodická kytara, která buďto hraje nosnou melodii nebo pouze cinká na pozadí.
Většina pěveckých aranží se ustrnule drží Petroštěpánovské polohy a několika mála tónů, na kterých se cítí přiměřeně jistě. Člověk, který má originální vzor BRATRSTVA LUNY alespoň trochu naposlouchaný, musí zákonitě slyšet i velmi podobnou slovní zásobu, která je obsažena v textech. Otázkou zůstává i to, zda-li lze žánrově podobnou kapelu v domácí kotlině udělat i podle jiné šablony nebo jestli každý pokus bude znít jako slabší odvar nestorů české gotiky, která odkojila drtivou většinu příznivců stylu. Postup kupředu oproti desce minulé cítím v hudbě jako takové, na které je znát více vlastní práce a vlastních nápadů a barevnější použití kláves, ale na to, aby za touto maskou nebyla cítit tvář Petra Štěpána, je to stále málo.